Z historie knihovny a školy

Protože historie knihovny a školy byla až do roku 1950 Doubravčicích úzce spjatá, dovolujeme si zveřejnit velmi zajímavé informace o škole. Text je převzatý z publikace "Doubravčice nad říčkou Šemberou". Děkujeme autorovi Janu Psotovi z Hradešína za svolení ke zveřejnění textu a Podlipanskému muzeu v Českém Brodě za možnost zveřejnění historických fotografií z jeho sbírek. 

1.14 Škola a učitelský sbor - řídící učitelé, ředitelé

Školní výuka a vzdělání nebyly na vesnici v minulosti běžně dostupné. Povinnou školní docházku na území rakouské monarchie zavedla až 6. prosince 1774 císařovna Marie Terezie prostřednictvím Všeobecného školního řádu Johanna Ignaze Felbigera, který sepsal mimo jiné také jeden z prvních slabikářů pro děti. Návštěva školy - kde bylo praktikováno zejména čtení, psaní, počty a zkoušky z náboženství - probíhala celoročně po dobu šesti let, kromě žňových měsíců, kdy děti ve věku 6-12 let musely pomáhat při polních pracích a sklizni úrody. Od uzavření místní školy roku 1976 dojíždí děti z Doubravčic do spádových škol v Českém Brodě.

Doubravčice patřily nejprve pod školu ve Škvorci na stejnojmenném panství, přesto si však místní občané vydržovali vlastního kantora. O tom vypovídají účty kostela sv. Martina v Kozojedech z roku 1685, podle nichž se "učiteli doubravčickému" neznámého jména vyplatilo 45 krejcarů za patero zpěvů při Božích službách (9 krejcarů za jednu mši). Se jménem doubravčického kantora se poprvé setkáváme až v letech 1695-1697, jmenoval se Vojtěch Makarius. Po něm vyučoval zdejší děti roku 1701 Jan Nekolný, který později sloužil také v Kozojedech (1720) a Krutech. foto - První třída obecné školy Doubravčice v roce 1930 (Archiv Dalibor Pačes)

Už vévodkyně Marie Terezie Savojská z Lichtenštejnu listinou ze dne 15. května 1755 vykázala všem učitelům na svých panstvích roční plat ve výši plat 15-40 zlatých, 2-4 kubické sáhy dříví a své poddané osvobodila od placení školního platu, odvádění chleba, vajec a dříví učitelům. Místní učitel pak v praxi dostával od černokosteleckého velkostatku na vytápění školy nejprve 2 ½ kubického sáhu štípaného měkkého dříví (v ceně 4 zlatých 20 krejcarů) a 1 sáh hůlkového měkkého dříví (v ceně 3 zlatých 20 krejcarů). Na základě písemného rozhodnutí knížete Františka Josefa z Lichtenštejnu z 27. února 1773 byla doubravčickému učiteli stanovena roční naturální odměna a obce měly odvádět učiteli pouze "sobotáles" - týdenní plat (původně vybíraný každou sobotu) za každého žáka od rodičů.

Od roku 1771 až do 20. let 19. století se vyučovalo v roubené chalupě jedné vdovy v čp. 6, za níž obec platila roční nájem 8 zlatých. Do učebny umístěné ve světnici se vešlo jen 46 dětí, ale školu z Doubravčic, Masojed a Štíhlic navštěvovalo přes 90 dětí (!), takže musela polovina dětí sedět nebo postávat venku. Podle kantorova popisu se jevila světnice natolik temná, že v ní on i děti div neosleply. O bytu pro učitele uvedl, že je horší než sklep. Historickým datem pro zřízení stálé školy v Doubravčicích je rok 1773, kdy se stal poslední soukromý učitel Bernard Rovný prvním úředně ustanoveným učitelem v obci. Roku 1790 přiznal učitel Rovný svůj roční příjem ve výši 65 zlatých 42 krejcarů. 

Nejenže chalupa čp. 6 nevyhovovala velikostí, roku 1789 byla dokonce v natolik špatném technickém stavu, že ji úředníci označili "na spadnutí". Do školní světnice pršelo a zatékalo, takže se učitel musel vystěhovat. V tísni žádal, aby mu bylo dovoleno přestěhovat se do některé ze dvou spádových obcí, ale nespěšně. Po třech letech (1792) se do věci vložil krajský úřad a začala jednání o stavbě nové školní budovy. Kníže Alois I. Josef z Lichtenštejnu doubravčickým daroval nevyužívanou roubenou myslivnu v Nučicích, aby ji buď prodali nebo zbourali a získaný stavební materiál převezli ke stavbě do Doubravčic. Obec hájovnu prodala a získala 126 zlatých na stavbu nové školy. Když byla budova nové školy čp. 23 přibližně do poloviny vystavěna, začaly se okolní spádové obce Masojedy a Štíhlice zdráhat k dalšímu posílání povozů a nádeníků, k čemuž musely být nakonec donuceny exekučně, aby se stavba školy dokončila.

Když roku 1809 učitel Bernard Rovný zemřel, přimlouval se vikář, aby zdejší školu knížecí patronát udělil jeho 19letému pozůstalému synovi (zednickému učedníkovi), aby mohl uživit sebe i matku. Knížecí úřad v Kostelci nad Černými lesy této přímluvě pochopitelně nevyhověl, ale odpověděl dobově poplatným výrokem, že "zednický tovaryš více si vydělá než učitel".

Podle přiznání z roku 1826 užíval učitel v Doubravčicích 1 korec [2 877 m²] pole od obce propůjčené v poloze "U Božích muk" [u křížku mezi Masojedy a Doubravčicemi]. Dále dostával od spádových obcí pro hospodářské zvířectvo 9 otepí slámy od Masojed a 15 otýpek slámy od Štíhlic. Tento deputát přijímal současný učitel, jeho předchůdci, Bernard Rovný i jeho otec, který v Doubravčicích sloužil před zřízením školy v polovině 18. století také jako učitel. Ve 40. letech 19. století se podle jiného přiznání přiznávají také naturální dávky z nadace vévodkyně Marie Terezie Savojské, podle níž měly učiteli vycházet: 2 míry [123 litrů] pšenice oceněné na 8 zlatých, 12 měr [737,8 litru] žita za 30 zlatých, 2 míry [123 litrů] ječmene za 4 zlaté, 22 libry [10 kg] másla za 11 zlatých a 2 prostice [11,35 kg] soli za cenu 5 zlatých. 

Nová škola čp. 23 stála roku 1856 pod vysokým břehem, který budovu v zadní části udržoval v permanentní vlhkosti. Před školou naopak tekl potůček. Z předsíně se přicházelo vlevo do učebny, vpravo do světnice. Za ní stála komora, do níž se vcházelo zvenčí, ze zápraží. Na konci budovy stál pod jednou střechou chlév. V komoře byl byt rodiny učitele, postele s peřinami, šaty, rozmanité nářadí, v jámě pod postelí uchované brambory a veškeré potraviny. Ze světnice do komory bylo proraženo malé okénko, které komoru nedostatečně prosvětlovalo. Komora neměla podlahu, stála na nerovné udusané hliněné zemině, jíž si musel učitel na svůj náklad zřídit. Požádal několik dobrovolníků, aby mu do komory navezli a naplácali promísenou hlínu. Aby byla důkladně upěchována, přizval učitel na pomoc několik školních dětí, jimž zahrál na housle, až děti tancem hliněnou podlahu udusaly. Škola bývala roubená dřevem, ale tak chatrně, že si někteří aktivnější chlapci zapichovali do trámů nožíky, aby si na ně pověsili čepice. Jednou se dokonce stalo, že při vyučování vrazil do školní zdi po vsi pobíhající zdivočelý vepř a prorazil ve zdi díru, která několik měsíců sloužila jako nechtěný světlík nebo ventilace. Učebnu si představme jako nízkou a úzkou místnost s menšími okny, která opět kapacitně nevyhovovala. Pro vstup dovnitř se musel člověk vyššího vzrůstu sklonit, aby nenarazil hlavou. Nedostatečný prostor školní světnice, navštěvované 120 žáky (!) ze tří vesnic, zabírala zčásti obrovská pec, sloužící jako galerie pro žáky, kteří neměli pro každodenní nával možnost usednout do hrubě tesaných křivých lavic.

Vzhledem k nárůstu školou povinných dětí v Doubravčicích, Masojedech a ve Štíhlicích vznikla nutnost problém s nedostatečnou kapacitou školy jednou provždy vyřešit. Na návsi byla zbourána stará kovárna čp. 15 (kovářské náčiní se přestěhovalo do staré školy čp. 23) a na jejím místě byla s výrazným zafinancováním z fondů knížete Jana II. z Lichtenštejna postavena nová "filiální" školní budova za 20 000 korun, kterou v neděli 13. listopadu 1864 ve 3 hodiny odpoledne hradešínský farář Josef Suchan u příležitosti slavnostního otevření požehnal a předal ji k veřejnému užívání. Sám o školní budově poznamenal: "Kdo nynější novou školní budovu přirovná k starému, více chatrči než škole podobnému stavení, musí Bohu díky vzdávati za ten přeskvostný dar, že ne více, jako dříve v podruží, nýbrž ve vlastním prostranném domě mládež bude cvičena". Prvním ředitelem této školy se v její 112leté historii stal dosavadní ředitel Jan Šámal a poslední ředitelkou školy byla Jaroslava Beránková.

Nová školní budova poskytovala mnohem vyšší komfort, kromě učebny disponovala kabinetem, školní zahradou, ale i důstojným a kvalitně vybaveným bytem řídícího učitele. V roce 1877 byla ve škole založena školní knihovna, která měla roku 1901 k dispozici 291 svazků a jejíž služby využilo za rok 122 dětí při 2 023 výpůjčkách. Zajímavá je také informace ze sčítání lidu k 31. prosinci 1900, kde vyplynulo, že z celkového počtu 610 obyvatel (Doubravčice 362, Masojedy 248) umí číst a psát 486 obyvatel (246 mužů a 240 žen), 1 žena umí pouze číst a 123 obyvatel (52 mužů a 71 žen) neumí číst ani psát. 

Během dalších let se škola v Doubravčicích pro nárůst školních dětí rozšířila roku 1879 na dvoutřídní a roku 1893 na trojtřídní školu. Rozpočet na přestavbu tvořilo 8 451 zlatých. Jen o rok později (1894) docházelo do školy 227 žáků (!), což byl nejvyšší počet od zřízení školy, zatímco o 50 let dříve navštěvovalo školu v roce 1844 nejméně dětí, pouze 96 žáků. Rozšíření na dvoutřídku stálo obec 200 korun, zatímco na trojtřídní školu 10 062 korun (podíl 9 262 korun obce Doubravčic a hmotná podpora 800 korun od státu).

Na tomto místě je také třeba zmínit několik dobrodinců a patronů, kteří přispívali koncem 19. století na chod školy. Při škole založená Místní školní rada (1882) občas věnovala částku 30-40 korun chudým dětem na obstarání školních pomůcek. Pražský měšťan a masojedský rodák František Dušek daroval škole 30 korun k rozdělení mezi chudé rodiče masojedských dětí.

Jako první učitelka na škole působila roku 1893 Vincencie Karlíková. Industriální učitelky, které měly na starost výuku ručních a domácích prací, začaly působit na škole od roku 1883. První industriální učitelkou se stala Marie Vorlíčková.

Mezi významnější mezníky školy můžeme počítat elektrifikaci školy v roce 1931, zřízení školního rozhlasu roku 1936 nebo otevření Mateřské školy roku 1939, vedené Helenou Vronskou pro 28 předškoláků. Výrazný pokles a stálý úbytek žáků zaznamenala škola po 1. světové válce. Po rozdělení Doubravčic a Masojed roku 1923 se začal snižovat také celkový počet obyvatel i žáků, až byla nakonec škola k 1. září 1976 uzavřena. Poté byla školní budova předána do užívání místnímu Jednotnému zemědělskému družstvu a po vzniku České republiky byla bývalá škola odprodána společnosti Zemědělské družstvo Týnice s r.o.

Během své existence škola několikrát pozměnila svůj název. V letech 1826-1868 zněl její název Filiální škola Doubravčice (filiální ke škole ve Škvorci), v letech 1868-1948 se její název změnil na Obecná škola Doubravčice, v letech 1948-1960 existovala pod názvem Národní škola Doubravčice a naposledy v letech 1961-1976 jako Základní devítiletá škola Doubravčice. Škola za dobu své existence vystřídala tři adresy. Od roku 1773 sídlila v domku čp. 6, v letech 1793-1864 v domku čp. 23 a v letech 1864-1976 sídlila ve vlastní školní budově čp. 15 na návsi.

KANTOŘI A UČITELÉ:

Vojtěch Makarius 1695-1697

Jan Nekolný 1701

Rovný starší

Bernard Rovný 1770-1809† v čp. 6

Brener

Prokop Novotný 1809-1826† v čp. 9 a 23, kantor

Jan Tuček 1826-1828 v čp. 23, učitel

Antonín Železný 1828-1842 v čp. 23

Gotthard Sejkora 1842-†11. října 1857 ve věku 74 let, v čp. 23

Josef Smetana 1851-1857 v čp. 23, podučitel

František Vykoukal 1858-1863 učitel

SPRÁVCI, ŘÍDÍCÍ UČITELÉ A ŘEDITELÉ ŠKOLY

Jan Šámal 1863-1877 správce školy

Jan Charvát 1877-1879† správce školy

Josef Slavík 1878-1879 zatímní správce školy

František Rudolf Katzer 1879 zatímní správce školy

Emanuel Homolka 1879 zatímní správce školy

Antonín Borecký 1879-1908 řídící učitel

Tomáš Klepl 1908-1909 zatímní správce školy

Emanuel Kváča 1908-1925 řídící učitel

Alois Kubec 1925 zatímní správce školy

Karel Suk 1925-1926 řídící učitel

Josef Rydl 1926-1930 řídící učitel

Zdeněk Richtr 1930-1931 řídící učitel

Josef Rydl 1931-1935 řídící učitel

Zdeněk Richtr 1935-1936 řídící učitel

Jan Vítek 1936-1938 řídící učitel

Eduard Brož 1938-1939 řídící učitel

Eugen Vronský 1939-1945 řídící učitel

Jan Pádecký 1945 řídící učitel

Zdeněk Rada 1945-1956 ředitel

Marie Slováčková-Krutská 1956-1962 ředitelka

Jitka Pokorná 1962-1963 ředitelka

Drahomíra Bergerová 1963-1973 ředitelka

Jaroslava Beránková 1973-1976 ředitelka

Prameny a literatura:

SUCHAN, Josef. Nová filiální škola. In Blahověst, č. 34 ze dne 5. prosince 1864. 540. ISSN 1801-2973.

KLÍMA, Václav. Obrázky ze školství na bývalém panství černokosteleckém. In Naše Listy, 1895-1896.

MRVÍK, Vladimír Jakub. Zmizelé Českobrodsko. Městské památky. Lidová architektura. Město Český Brod. Český

Brod, 2014. 86.

SÁL, František Ladislav. eds. Českobrodsko a Černokostelecko. I. Školství. Komenský. Český Brod, 1901.

SOkA Kolín, fond Obecní úřad Doubravčice, Školní kronika, díl I, 1851-1893.

SOkA Kolín, fond Obecní úřad Doubravčice, Školní kronika, díl II, 1893-1940.

SOkA Kolín, fond Obecní úřad Doubravčice, Školní kronika, díl III, 1940-1970.

SOkA Kolín, fond Obecní úřad Doubravčice, Školní kronika, díl IV, 1970-1976.

Vyhláška. In Národní listy č. 1 ze dne 1. 1. 1893. 8. ISSN 1214-1240.

Ze života starého učitele. In Učitelské Noviny, 1898. ISSN 0139-5718.